Kačky blátotlačky

Včera byl velký den pro naši žehličku. Na netu mě už kdysi dávno nadchlo tvoření s nastrouhanýma voskovkama a konečně jsem dozrála k rozhodnutí to vyzkoušet. Však mě přinejhorším Martin jen zabije za zničenou žehličku...:-D A tak loupežníci nafasovali struhadla a voskovky a dali se do práce. Prvním krokem bylo nastrouhat na jemném struhadle všechny voskovky a podle barev je dát do misek. Když bylo hotovo, sypali hoblinky na papíry a přes papír na pečení jsme je vyžehlili. Hrála jsem při tom naprosto klidnou, ale musím říct, že nervy to byly, protože jsem netušila jak moc voskovky prosáknou. Teď už můžu konstatovat, že žehlička přežila bez úhony a vznikly zajímavé barevné papíry. Uf! Během celé akce se objevily dva problémy: první zádrhel bylo moc velké množství voskovek na prvním výkresu a druhým Bibinčina neochota pochopit, že když už není co sypat, tak má prostě smůlu.
Na internetu jsme pak vybrali obrys kačenek, které jsem obkreslila, vystřihla a překreslila na zadní stranu voskovkových papírů, opět vystřihla a nalepili jsme je na okno v pokojíčku.

Bibinku pak ještě nadchla další aktivita, ikdyž jsem si myslela, že ji bavit nebude. K naprostému štěstí dvouleté cácoře stačí misky s vodou a houbička na nádobí. Seděla u toho přes půl hodiny, vodu přemístila asi 10x a kdyby si trochu nepolila tričko, seděla by u toho asi ještě teď.

Hlody naší drobotiny 3

Tobi, řekni PSTRUH...šprucht...Bibi a teď ty...pš,pš,pš, jyba!

Tobík a jeho kamarádka se naháněli na chodbě a Tobík volal: "Kitynko, ty moje pedelko, počkéj!"

T. spadl z kola a škaredě si odřel kolena. Následoval velký řev. Od tety proto dostal lentilky a když se s něma cpal, šeptal mi: "Mami, já tu čokoládku posílám krevním destičkám,aby mi ty kolínka rychlej opravily."

"a proč rostou vlasy z mozku?"

Bibi: "Hele, mami, rambajs!" (tramvaj)

Bibi telefonuje: "Halo babinko, volala Bibinku? Ne-e? Tak naskedanou!"

"Hele, Bibi, to je velká čiči s proužkama..." "GEPARD?" "neee, TY..." "TY GEPARD?"

Tobík s hrůzou v hlase: "mamíííí, pomóc, já mám shnilej prst!" no... nevšiml si, ze si kápl puding na nehet a ten mu tam zaschl :-)

Meli jsme folklorní chvilku a koukali se na tanec, kde si chlapi vyměňovali klobouky...Tobíkovi to přišlo strašně vtipný a když skončili říká: "tak! a teď by mohly přijít ženský a vyslíkat si šaty!"

Hledala jsem knížku a Bibi se za mnou táhla jak ocásek, tak jí říkám: "Bibinko, momentíček, momentíček..." a Bibinka se rozhlídla: "Momentíííííčku, kde jsi????"           

Tobík běhal po bytě jen v ponožkách a na můj dotaz proč jsem se dozvěděla, že je "Nahulinda obecná ponožková, žijící na chladných místech"

"mami, ta pohádka dopadla dobře, víla ho (Pinocchia) proměnila z dřevěnýho na kůžovýho a byli všichni šťastní" :-)

"Tý jo, mamko, já jsem ráno vstal a chtěl si povídat s taťkou. Jenže on nebyl v ložnici, ani v pokojíčku, ani v obýváku, ani pod postelí, dokonce ani v ledničce ne. A když jsem zavolal, tak vůbec nezakukal!"

 

"mamííí, já už umím šmikat požádně! Já už nepopletuju!"

 

Vysvětlovala jsem dětem, že kravička je maminka, býk tatínek a telátko miminko. Tobík s Bibcou si to vzali k srdci a půlku odpoledne za mnou chodili s oslovením: "mamko, krááávo"

 

 

Hlody naší drobotiny 2

Miminko Bibinka začalo plakat. Zrovna jsem jí dělala v kuchyni mlíčko a tak jsem poslala Tobíka ať jí něco hezkého poví než přijdu. Tobík ochotně odběhl a z obýváku se ozvalo: "Bibiko, ty ptáku, TICHO!"

Byli jsme se registrovat do místní knihovny a Tobíka se okamžitě ujala holčička asi o dvě hlavy vyšší než on a strašně ochotně mu ukazovala všechny knížky pro děti...on stál v koutku jak oukropeček a pak jí říká: "Viš, já su z tebe stlašne nelvózní!"

T: maminko, kdo všechno vystupuje v cirkuse?
Ja: noooo, akrobati, hadí žena, krasojezdkyně, krotitelé šelem, klauni, provazochodci,.....
T: a víš koho jsi zapomněla??? (chvíle napjatého ticha) ....no přeceeee.... CIRKUSÁKY!!!

Tobík nakreslil "piráta" a hrdě mi ukazoval svůj výtvor:
"Vidíš, mami? Tady má lebku s hnátama, tady oko, ruce, nohy a tady....dloooouhýho pinďoura!"

T.: "Mami, když Bibinka něco rozbije, tak to vyhodím, když něco vylije, tak to utřu, když něco vysype, tak to zametu."
Ja: Výborně, tím mi moc pomůžeš!"
T: "Nebo víš co? Radši zavolám: Boooooooooooože, tati, Bibinka je prase!"

rozhovor v ložnici:
tatínek: "Tady něco smrdí..." a synek pohotově: "Asi to seš ty!"

"mamí, mušu jezdit na kojoblešce?"

Bibi stojí nad loužičkou v kuchyni: "Mami, čulala!" "Bibi, ty ses počůrala?" "Neeee, táta počulala!"

Chystala jsem na dvoře dřevo na zatopení a neslyšela, že se v obýváku probudila Bibča. V tom ze dveří vykráčel Tobík a nasupeně mi říká: "Mami! V obýváku ti řve nějaké batole! Běž si pro něho!"

Hlody naší drobotiny 1

Zpoza dveří na mě vybafli dva ozbrojení loupežníci.... "Maminko, my jsme dva loupežníci a teď tě oloupežníkujem! Dej nám peníze a pak si vezmem život!"

Bibča si hrála a "vrčela" u toho. Tobík ji chvíli pozoroval a pak jí říká: "Bibčo, nevrč! Nejsi velký zlý tygr, ale malá hodná holčička!"

"mami, ta tvá buchta vypadá výborně....tak....organicky"

Snažila jsem se B. naučit jak se jmenuje...a výsledek? BIBI ŠUŠU MUŠU

Tobi, co je to láska? ...To znamená, že až bude K. moje žena, budu chodit do práce, aby si mohla koupit všechno co bude chtít.

Tobíkova verze písničky z Madagaskaru..."Já tak rád prsa prsa"

Tobík žehlil kapesníky a pak naprosto zničeně pronesl: "božínku mami, máš to s náma ale život, furt jenom žehlit!"

Mláďátka zvířat podle Bibinky: had-hadička, pes-štěkátko.

Muž přišel z práce a zalezl do postele, že se necítí dobře. To u Tobíka vzbudilo velký zájem a šel tatínka "vyšetřit", poslechl srdíčko, koukl do pusy a potom přiložil oko k čelu, pokýval hlavou a veledůležitě říká: "no jo, tatínku, máš ten mozek nějakej rozpálenej"

T. vypráví pohádku: "Byla jednou jedna malá holčička, která žila s maminkou v chaloupce u lesa. A protože ráda nosila červenou kšiltovku, říkali jí Červená Karkulka."

Když je doma ticho :-)

Loupežníci dnes měli bezva den. Štěpánek se osypal a rozbil jednu z posledních malých skleniček, Bibinka spadla ze žebříku a pro jistotu se osypala taky (že by rybíz?). Tobík lumpačil a lumpačil a já se s bolavou hlavou nemohla dočkat večera až bude konečně ticho...to po dlouhém uspávacím boji konečně zavládlo a teď tu sedím a marně dumám nad tím, co jsem to vlastně chtěla dělat. Jasně mohla bych uklízet, vařit, balit na prázniny u babičky a dědy a dělat spoustu dalších "užitečných" věcí, ale...místo toho jsem se rozhodla začít psát o našem životě :-) O lumpárnách dětí, o jejich snech a přáních, jejich cestičce životem. O naší domácí školce, vývarném a jiném tvoření a společných zážitcích,...prostě o nás. Tak a dost řečí, jdeme na to :-)
Kvapem se blíží Tobíkův poslední školkový den. A protože tam chodí rád, vyrobil paní učitelce tenhle obrázek, na který je, myslím právem, velmi pyšný x-)

pokračování příště...